Imbolc se slaví 1. února a je to svátek zasvěcený mladé dívce, bohyni Brigit. Imbolc je oslavou naděje – příslibu, že život bude pokračovat. Kdysi dávno záviselo přežití země̌dělských společenství v tomto drsném zimním období pouze na mléku krav, které o Imbolcu začínaly rodit telata. Teplé bílé mléko se tedy stalo symbolem naděje a také znakem bohyně Brigit nebo Zory. 

O Imbolcu se tradičně vykonávají rituály očisty, například koupání v ledové vodě. Můžeme však použít i jemnější způsoby, třeba teplou bylinkovou lázeň. Je dobré očistit dům – udělat důkladný úklid, probrat staré věci a vyhodit (nebo věnovat) to, co už nepoužíváme, atd.

Jarní rovnodennost – prastarý pohanský svátek Ostara – se slaví kolem 21. března. Je to bod, kdy světlo, oheň a slunce začínají převládat nad temnotou. Většina dnešních velikonočních zvyků vychází ze starých pohanských obřadů, které se konaly právě v období tohoto svátku: například jedním z důležitých symbolů Ostary jsou vejce, která představují nový život a potenciál.

V knize Pramatka času se píše, že vejce se na rovnodennost malovala červenou barvou (barvou života) a posvátnými symboly. Tato tradice přežívá dodnes, stejně tak i symbolika kuřete, které je pro toto období stále typické. 

Beltaine představuje čas velkých oslav lásky a plodnosti. Tento, snad nejznámější pohanský svátek, se slaví v noci z 30. dubna na 1. května, podle některých tradic v noci z 1. na 2. května. Je oslavou lásky, partnerství, sexuality, smyslnosti, plodnosti, vášně a živosti.

V tento čas se v přírodě párují zvířata a také lidé podléhají omamné vůni jara a navracející se plodné části roku. Beltaine je svátkem bohyně lásky a krásy – Rhiannon/Lady a ženského archetypu milenky. 

Letní slunovrat, to je čas, kdy nastává nejdelší den a nejkratší noc. Tuto dobu slavíme světlo v jeho největším potenciálu. Zároveň vstupujeme do období léta, tepla, plodnosti, hojnosti, sklizně, tedy do období, které je uctěním plnosti života samotného. 

Tímto dnem vrcholí příběh zrození světla, které povstalo ze tmy při zimním slunovratu, během jarní rovnodennosti přerostlo tmu a nyní, v době letního slunovratu, dorůstá do celé své síly. 

Lammas značí zastavení v kole roku uprostřed léta – na přelomu cčervence a srpna. Slaví se v různých kulturách v období 31.7., 1. a 2.8. a má rozličnou podobu. Prři zmínce o něm nám většinou na mysli vytane představa Dožínek, dožínkových věnců a oslav, které slavily naše prababičky jako poděkování za první úrodu. 

V paměti možná marně pátráme, zda jsme během našeho života alespoň náznak něčeho podobného zažili. Tyto svátky se nám v té přetechnizované země vytratily. 

Podzimní rovnodennosti oslavujeme kolem 22. září – je to oslava druhé sklizně. Den a noc se vyrovnávají, uctíváme tedy vyváženost a rovnováhu v přírodě. Oslavuje se harmonie mezi vnitřním a vnějším světem a pozvolný ústup sluneční energie. Je to také kouzelný čas hojnosti.

Mabon určuje čas sklidit to, co jsme zaseli a poděkovat za plody, které nám Matka Země̌ poskytuje. Nastává vhodná doba k ukončení starých projektů a plánů a k zasetí semínek nové budoucnosti. V tomto období se ohlížíme nejen za minulým rokem, ale i za celým svým životem, abychom si promysleli, kam chceme jít dál. 

Samhain je podzimní svátek mrtvých a nachází se na půli cesty mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Slaví se 31. října. Jedná se o keltský Nový rok, kdy kratší dny a umírající rostlinstvo poukazují na konec předcházejícího roku a začátek roku nového.

Je to také čas dlouhého zimního spánku a neviditelných změn kolem nás. Nastává čas dokončit vše staré a vytvořit prostor pro nové. Je to období, kdy musíme pustit vše, co již neslouží pro naše dobro, i když nám to možná dodává pocit jakéhosi bezpečí.

Zimní slunovrat je nejtemnějším dnem roku, od něhož zase začíná světla přibývat. Yule oslavuje smrt a znovuzrození boha Slunce. Pohanští bohové jako Ra, Kronos, Lugh, Odin a další označují tento den jako datum svého zrození.

Během Yule se bohyně zjevuje ve svém aspektu života i smrti. V tomto období ji tedy vidíme jako Bílou paní, královnu studené temnoty, ale také jako ženu, která přivádí na svět dítě symbolizující příslib budoucnosti, syna, jenž se stane jejím milencem, a který jejímu království vrátí teplo a úrodu.