Okamžik příchodu první menstruace představuje v životě ženy přelom. Je to signál Matky Přírody, že tělo dívky vstoupilo do zázračného cyklu plodnosti, že už není dítětem. 

Mnoho národů stále zachovává tradiční oslavy tohoto speciálního přechodového okamžiku, kdy jsou dívky oficiálně přivítány do „ženského klanu“. Čeká je učení od starších o tom, co obnáší být ženou, a dostane se jim zasvěcení budou také zasvěceny do ženských mystérií, do moudrosti spojené s ženským cyklem, plodností i sexualitou. 

Dříve žena tím, že se vdala, vykonala svůj vůbec největší celoživotní krok, který předurčoval téměř všechny podmínky její další existence. Dnes si kvůli značné emancipaci a vysoké rozvodovosti často ani hloubku a důležitost přípravy na svatbu neuvědomujeme.

Rituál nevěsty představuje příležitost rozloučit se s „dívčím“ životem, poděkovat matce, vyslovit své obavy (a třeba i dostat dobré rady), ujasnit si představy a sny ohledně manželství a hlavně uctít své tělo. Pak je totiž žena schopna pocítit, že je posvátné a hraje důležitou roli při vytváření manželské vášně a radosti. Nevěsta by měla cítit, že je středem pozornosti. 

I v tomto případě, stejně jako například při svatbě, nám může být rituál velkou oporou. Pomůže totiž ukončit vztah důstojně a následně získat svobodu žít svůj život dál podle sebe. Někdy se od předchozího partnerství nedokážeme zcela odpoutat, a proto se nám nedaří vytvořit si místo pro nové.

Nebo, i když jej vytvoříme, nový vztah je stále jakoby ve stínu toho předchozího. Stává se to zejména v případech, kdy bylo předchozí partnerství velmi intenzivní, dlouhodobé nebo rozchod obzvlášť bolestný. 

Rituál přivolání miminka je krásná a silná událost pro ženu, muže i duši děťátka. Pokud se pro tento obřad rozhodnete, jedná se o vědomé početí. Celému rituálu může předcházet příprava těla, domova i psychiky obou rodičů. 

Někdy se žena rozhodne pro rituál přivolání děťátka, když už dlouho touží po miminku a ono stále nepřichází. Ze své terapeutické praxe mohu říct, že jsou s tím často spojené pocity velkého chtění, toužení, ale také například různé obavy a strachy. 

Většina žen zažívá před porodem jisté obavy z toho, co je čeká. Tyto strachy jsou do jisté míry přirozené, obzvlášť pokud se jedná o první miminko. Rituál je jednou z možností, jak tyto obavy uvolnit a jak mamince požehnat k hladkému průběhu porodu. 

Obřad samozřejmě můžeme upravit podle potřeb a přání konkrétní maminky. Důležité však je, aby v kruhu bylo alespoň několik žen, které již porodily a nejlépe i takových, jejichž porod měl hladký průběh. Díky tomu jí mohou předat svou jistotu a třeba i poradit nějaké dobré triky. 

V tomto rituálu se nabízí možnost pojmenovat dítě a zároveň „zasvětit“ kmotra a kmotru. Tuto rovinu samozřejmě můžeme vynechat. Pokud je pro nás slovo „kmotr“ příliš těsně spjato s křesťanskou vírou, lze použít třeba „fairy godparents“ – „vílí rodiče“, „druzí rodiče“ nebo jiný kreativní název.

Poté, co je místo nachystané a pomůcky připraveny, kněžka provádějící obřad vítá všechny přítomné a vysvětluje, že se sešli, aby oslavili příchod dítěte na svět a požehnali jeho pozemské cestě.

Zatímco v jiných zemích je poporodní rituál zcela běžný, tady byl společně s přirozenými porody zcela vykořeněn a až nyní se vrací zpátky. Přitom je pro každou matku hluboce důležitý – díky němu je možné předejít celé řadě pozdějších komplikací, například depresím. 

Samotnému rituálu pochopitelně předchází porod. Pro mnoho žen je jedním z nejdůležitějších životních prožitků – žena několik měsíců nosí dítě, sžívá se s ním. Okamžikem porodu pak uzavírá svůj původní život a vstupuje do zcela nového, neznámého, ve kterém už nikdy nebude sama, vždy s ní bude její dítě. 

Pokud chceme vykonat „plný“ potratový rituál za použití všech živlů, je důležité zapojit několik prvků: za prvé uznání toho, co se stalo, případně uznání místa nenarozeného dítěte v rodině, za druhé zpracování viny (častěji u interrupcí) či pocitu „selhání“ (častěji u přirozených potratů).

Dále je důležité poskytnout prostor pro emoce, které maminka potřebuje vyjádřit, ať už slzami nebo vztekem. Nakonec je třeba, aby se žena s láskou rozloučila a skutečně své dítě propustila. Neměl by chybět ani úkon symbolizující naději a radost z budoucnosti, která ženu čeká.  

Tento rituál je velmi důležitý, jak pro maminku, tak i pro její dceru či syna. Velmi často se nám maminkám stává, že dítě nedokážeme vpustit do světa včas, a tak můžeme dnes celkem často vidět třicetileté mladíky, kteří stále bydlí s rodiči. Proto velmi doporučuji tento rituál vykonat v případě potřeby i zpětně. Nikdy není pozdě. 

Úplně první, fyzické, přestřižení pupeční šňůry začíná samozřejmě už po narození. V tento magický okamžik zrození se dítě reálně oddělí od maminky právě skrze tento akt. Nicméně, v tuto chvíli teprve vše začíná. Maminka a miminko jsou spolu stále spojení. 

Vstup do školy představuje jeden z velmi důležitých životních mezníků. Můžeme jej považovat za čas dozrávání a dospívání, během kterého dítě přebírá zodpovědnost za své chování, za přípravu a vědomé studium. Je to i čas tvoření hlubokých přátelství, prvních lásek, ale i postupného zvědomování si toho, čím chci v životě být.

Během školních let prochází velkými změnami i tělo, které roste a dospívá, což provází mnoho hormonálních změn spojených s psychickým dozráváním jako takovým. 

V naší společnosti, kde má stáří malou váhu a všichni se snaží vypadat mladší, než jsou, je příchod menopauzy často nevítanou událostí, z níž mají ženy obavy. Mohou mít například pocit, že ztrátou plodnosti ztrácí hodnotu, že přichází o svou ženskost. V tradici Bohyně říkáme, že žena vstupuje do fáze „moudré ženy”.

Podle severoamerických indiánů je to období, kdy zadržuje svou krev uvnitř, na rozdíl od plodného období, kdy ji věnovala plození a Matce Zemi. Právě této „vnitřní“ krvi se říká „moudrá” a žena ji energeticky používá k tomu, aby přinášela komunitě své vědění. 

Tento rituál pokládám za velmi důležitý, protože ctí mysterium odchodu ze života. Vztah naší společnosti ke smrti není zdravý ani přirozený. Snažíme se ji vytěsnit, ignorovat a ukrýt. Celostní a cyklický pohled na život a smrt, který nabízí spiritualita Bohyně, nám pomáhá náš postoj ke smrti uzdravovat a vnímat ji jako nedílnou a přirozenou součást života. 

Tak jako vše v přírodě a vesmíru probíhá v cyklech, je i smrt součástí většího cyklu života-smrti-života. Život na Zemi stále pokračuje, i když individuální život končí. A ať už ohledně posmrtného života věříme na cokoli, faktem zůstává, že ten, kdo zemře, dál zůstává v srdcích těch, kteří ho milovali.

Rozdíly mezi přechodovým rituálem pro chlapce a dívky nemusí být dle našeho názoru nijak závratné. Pro obě pohlaví je hodně důležité, aby byla uznána a oslavena ve své vlastní podstatě komunitou i společenstvím. Právě to je totiž hlavním smyslem přechodového rituálu. K

 těmto ceremoniím patří mimo jiné také sdílení moudrosti o tom, co souvisí s nadcházejícím obdobím, se sebevztahováním se – tedy vztahováním se ven i vztahováním se do sebe. Zde se přece jen mezi dívkami a chlapci, zejména v období puberty, jisté nuance objevují.