Narozeniny představují krásnou příležitost oslavit a požehnat naší životní cestě. Zároveň je to jeden z posledních rituálů, který se zachoval až do současnosti. Můžeme si samozřejmě dopřát nejen klasickou narozeninovou oslavu, ale zároveň i rituál. 

Pokud se bavíme o rituálu, narozeniny jsou primárně oslavou dalšího dovršeného slunečního cyklu, vlastně jednoho celého kola roku našeho života. Během nich máme příležitost poděkovat za všechno, co jsme dostali, co jsme se naučili, co se nám stalo. 

Měsíční cyklus na obloze je těsně spjat s měsíčním cyklem v těle každé ženy – s menstruací. Novoluní i úplněk tedy pro nás představují velmi důležité dny, během nichž můžeme využít sílu měsíce k podpoře vlastního záměru. 

Od pradávna je symbol měsíce – kulaté luny - spojován s ženskou silou, magií. Lunární měsíc trvá 28 dní, stejně jako průměrný měsíční cyklus. Ne nadarmo se menstruaci říká měsíčky. Mnoho žen pozoruje, že jejich tělo na jednotlivé fáze měsíce opravdu reaguje. 

Tento rituál se provádí typicky na novoluní, na Imbolc (Hromnice) 1.února nebo v případě velkého úklidu. Ale také vždy, když cítíme kolem sebe negativní energii. 

Nejdříve umístíme do rohů místností mističky se solí, která do sebe negativní energii pojme. Sůl necháme působit celý den i noc a ráno ji můžeme vynést z domu a zakopat na zahradě, kdy ji Matka Když̌ přetvoří. Lze ji také spláchnout. Naučme se používat rituály i během všedních dnů – při mytí nádobí, praní či vytírání. 

Zakončení projektu je stejně důležité jako jeho zahajování. Ten okamžik zastavení se, uvědomění si toho, kde jsme a jak jsme se tam dostali, může být velmi hodnotný. A to i v případě, že projekt ukončujeme proto, že z nějakého důvodu přestal dávat smysl.

Stejně jako v životě, i zde platí, že každý projekt je zkušenost a není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. 

Na začátku je dobré si ujasnit, co je naším záměrem. Chci se zbavit emocí, které se za celý den, týden, měsíc, rok nebo ještě déle nashromáždily? Chci smýt negativní zážitek, který mě potkal? Nebo naopak potřebuji nečerpat sílu, inspiraci či novou energii, nové nápady? Žádám o pomoc pro uskutečnění svého záměru, nebo je mým cílem vytvořit předehru pro milování? 

Podle toho, co od rituálu očekáváme, je vhodné vybrat prostředí. Pro očistu je nejlepší tekoucí voda, protože díky ní to, čeho se chceme zbavit, rovnou odtéká.

Je jasné, že následujícím způsobem nebudeme prát prádlo pro celou rodinu (i když naše prapředkyně to vlastně tak dělaly, a dokonce měly rodiny velmi početné).

Můžeme si tak ale očistit a rituálně posvětit třeba oděv na důležitou událost, spodní prádlo, které se dotýká nejintimnějších partií našeho těla, sukni, halenku či jiný kousek oblečení k podpoře naší ženskosti, nebo na rande, výjimečné setkání, na narozeniny, oslavu, či jako součást dalších rituálů v přírodě. 

Tetování hrálo odpradávna v mnoha kulturách rituální roli. Představovalo například příslušnost k určitému kmeni či komunitě, často se také tetovaly symboly ochrany nebo znaky, které měly žehnat k vítězství.

Když se tedy podíváme na hloubku symboliky starodávných tetování, opravdu nacházíme mnoho různých fascinujících rovin.

Na výlety chodíme běžně. Často si i stanovíme, kam chceme dojít, například na nějaký hrad, zámek, rozhlednu, kopec... Někdy je však cílem samotná cesta, kdy nám stačí se jen ponořit do sebe a nechat se vést. Je dobré sledovat znamení.

Když jsme bdělí a ostražití, cesta nás vede sama. Nemusíme nic nikam tlačit, tvrdohlavě sledovat jeden směr, nemusíme nic lámat, s ničím soupeřit. Vyslovme přání a záměr. Poddejme se Matce Přírodě, a ta nás provede všemi nutnými zkouškami, cestami.

Partnerské prožívání patří pro mnoho z nás k tomu nejkrásnějšímu, co zde na této planetě můžeme zažít. Zároveň často zapomínáme, že milování nebo obecněji intimita mohou být krásnou příležitostí pro rituál.

Nic proti vášnivým, krátkým, erotickým mileneckým setkáním, nicméně v naší uspěchané kultuře často začínáme všechno dělat tak trochu „instantně“, a to včetně intimity a sexuality. Právě rituální milování tedy může pro tuto, příliš uspěchanou, dobu poskytnout jakýsi protipól. 

Tanec je život. Dáme-li si ruku na srdce, ucítíme rytmus, který vede k tanci celé naše tělo. Dokud tanec buněk, dechu i krve v nás pokračuje, jsme naživu. 

Již od nepaměti byl prostředkem k naladění se na sebe a své tělo, dech, lidské biorytmy, cykly přírody, vesmíru i mezi lidskými bytostmi navzájem. S jeho pomocí můžeme vyjádřit své emoce, vyprávět příběhy, dosáhnout transovních i extatických stavů, duchovní síly, sebevyjádření, potěšení, radosti a vytvářet propojení a sounáležitost mezi lidmi. 

Vlasy mají odpradávna magické konotace. Například se říká, že když získáme něčí vlasy, dokážeme se na něj mnohem snadněji napojit. Podle mnoha příběhů také poskytují magickou moc, takže když je ostříháme, naše moc se tím sníží, anebo, jak známe z různých zařízení omezujících svobodu, oholením hlavy bereme lidem identitu.

U žen jsou vlasy spojené s krásou a v mnoha pohádkách mohou sloužit jako velká oběť, kterou žena platí ve chvíli, kdy chce něco poznat nebo získat. 

Každé vaření a jídlo je svým způsobem rituál. Jídlem tvoříme sami sebe, pečujeme o své zdraví, tělo i duši. Co do pokrmu při vaření vložíme, to se stane součástí nás samých i těch, kteří jej následně snědí. 

Stejně jako jsou důležité použité suroviny, je významná i samotná příprava. Dopřejme si tedy na ni dostatek času, prožijme ji vědomě a věnujme jí náležitou úctu. Vaření je posvátný proces, a i když na něj nemáme vždy nadbytek času, i v krátké době si ho můžeme užít a myslet při něm pozitivně. 

Jsme to, co jíme. Z pokrmů se utváří naše těla, skrze ně pečujeme o své zdraví a podporujeme imunitu, propojujme se s Matkou Zemí.

Původ jídla, místo, odkud pochází, i způsob, jakým byly vypěstovány suroviny na jeho přípravu, jsou proto velmi důležité. V dnešní době je málokdo plně potravinově soběstačný, ale i třeba jen malá část vlastnoručně vypěstovaných surovin na zahrádce má velký význam. A pokud pěstování, péči a sklizeň pojmeme rituálně, přínosy pro nás se ještě prohloubí. 

„Víno nepijeme proto, abychom upadli, ale abychom se povznesli.” Slavný Homérův výrok vystihuje podstatu i temné stránky vína. Zároveň krásně podtrhuje možnost volby, kterou má každý z nás, a to nejen při pití tohoto moku.

Vědomé pití samo o sobě může být silným rituálním prožitkem. K rituálům se ale dostaneme později. Nejdříve pojďme prozkoumat, proč je víno opředené tolika mýty a proč se považuje za ušlechtilý, téměř mystický nápoj.